FilozofieČasovost a smrtelnost I.-III.

Časovost a smrtelnost I.-III.


Autor Jaroslav Novotný (ed.), Jakub Marek (ed.), Ladislav Benyovszky, Jaroslav Novotný a Marie Pětová
Rok vydání 2011
Nakladatel Togga
Vazba brožovaná
Formát 12 x 19 cm
Počet stran 338+178+158
Stav vynikající
Dostupnost v externím skladu (nutno objednat)

300 Kč

Čas, časovost a smrtelnost příslušejí k základním konstitutivním určením lidství a přiměřeně tomu mají i své místo v tradici západního metafysického myšlení, ze kterého vyrůstá i náš dnešek určovaný vědou a technikou. K základní fenomenální bázi časovosti, smrtelnosti a dalších souvisejících fenoménů se koncentrují studie obsažené v této publikaci. Jejich záměrem je ukázat v různém zohlednění základní konstituci těchto fenoménů a jejich roli v utváření porozumění tomu, co to znamená být člověkem. Artikulují se zde základní struktury tohoto fenomenálního pole, a to jak způsobem dalšího vlastního rozvíjení některých již provedených a přejatých analýz a úvah, tak způsobem interpretačního rozkrytí vybraných tradičních koncepcí sledované problematiky.

Časovost a smrtelnost II.

Studie k časové konstituci lidské existence – časovost v dějinných proměnách


Druhá publikace z řady Časovost a smrtelnost. Studie k časové konstituci lidské existence, s podtitulem Časovost v dějinných proměnách je tvořena pěti samostatnými studiemi k problémům času, věčnosti, temporálních charakterů lidské existence či ohledu celistvosti lidského života.

Autoři (S. Synek, V. Zajíc, M. Vrabec, T. Kunca a J. Marek) představují výrazné analýzy orientované k filosofickému dílu Aristotelovu, Descartovu, Spinozovu, Humeovu a Kierkegaardovu. Publikace si klade za cíl především konfrontovat a vést diskusi těchto dějinně a věcně odlišných stanovisek, sledovat základní motivy a určení, jež rozhodujícím způsobem konstituují pole tázání po čase v tradici evropského myšlení.

 

Časovost a smrtelnost III.

Studie k časové konstituci lidské existence – cesty Heideggerova myšlení


Ve třetím díle studií Časovost a smrtelnost jsou předloženy tři vhledy do Heideggerovy myšlenkové cesty. V prvním se obšírně sleduje a interpretuje Heideggerův pokus o dopracování problematiky Bytí a času (1927) v jeho přednáškách Základní problémy fenomenologie (1927).
Zde však Heideggerova fundamentální ontologie začíná narážet na své vlastní meze, což posléze vede k postupné proměně Heideggerova přístupu k otázce souvislosti času a bytí. První výraznou podobu proměny Heideggerova myšlení pak sleduje v základních rysech druhý překládaný vhled, který vychází z Heideggerových Příspěvků k fi losofi i (1936). Třetí vhled pak na základě Heideggerových textů konce 30. a ze 40. let 20. století důsledně interpretuje dosah tohoto jinak promýšleného vztahu bytí a času pro porozumění lidské smrtelnosti a počáteční zřejmosti.