Loretka

Dílo Vítězslava Nezvala (19.)

Hra o pěti obrazech.
Idylické prostředí Zlaté uličky s pozadím Hradčan a Lorety, to je místo, kde mladý básník Karel prožívá své hořké pocity po rozchodu s milenkou Martou. Není daleko od sebevraždy, když do jeho chmurné samoty vkročí kloboučnice Loizička.
Loizička – jinak zvaná pražské Jezulátko – je dítě staré Prahy, sirotek, odložený na schodech loretského kostela. Svým milým, prostým zjevem a nenapodobitelným půvabem okouzlí Karla, který na čas zapomene na záhadnou, uzavřenou zpěvačku Martu a oddá se lásce k něžné kloboučnici.
Leč vzpomínky na Martu jsou silnější a Karel ji vyhledává, aby znovu navázal pouto, které mezi nimi bylo přerváno. Marta, pociťující rovněž velmi silně tíhu samoty a stesku po Karlovi, nabízenou ruku přijímá a těší se opět z jeho lásky.
U Lorety se setká však s nic netušící Loizičkou a tehdy pochopí plnou pravdu o Karlových dvou rozdílných láskách. Šlechetně ustoupí a přenechává Karla milence Loizičce, ale malá kloboučnice ví, že Karel více touží po Martě než po ní, požívá atropin a umírá.
A Karel je opět sám. A do jeho opuštěnosti mu zaznívají Martina poslední slova: