Pátá roční doba

Příběh o lidech, kteří kradou drahé kovy v továrně na výrobu a zpracování mědi, je v románu Pátá roční doba zdrojem bohatých významů. Prostřednictvím hrdiny, mladého inženýra metalurga, totiž autor zvažuje široký okruh civilizačních problémů. Odraz moderních poznatků z oblasti vědy, průmyslu a ekologie proniká do struktury textu nejen ve formě četných digresí, ale ovlivňuje také celkové ladění a atmosféru děje. Próza jako by připomínala kubistický portrét, na němž první pohled bez námahy rozezná zobrazovanou tvář, avšak teprve soustředěnější vnímání odhalí hodinářsky jemnou montáž časových rovin a vynalézavou obrazovou výstavbu. Řešením etických otázek autor navazuje na svou novelu Den neposkvrněného srdce a spřádá metaforu o vztahu dobra a zla v člověku.